20 And he arose, and came to his father. But when he was yet a great way off, his father saw him, and had compassion, and ran, and fell on his neck, and kissed him. 21 And the son said unto him, Father, have sinned against heaven, and in thy sight, and am no more worthy to be called thy son. 22 But the father said to his servants, Bring forth the best robe, and put it on him; and put a ring on his hand, and shoes on his feet:

23 And bring hither the fatted calf, and kill it; and let us eat, and be merry:

24 For this my son was dead, and is alive again; he was lost, and is found. And they began to

be merry. 25 Now his elder son was in the field and as he came and drew nigh to the house, he heard musick and dancing.

26 And he called one of the servants, and asked what these things meant.

27 And he said unto him, Thy brother is come; and thy father hath killed the fatted calf, because he hath received him safe and sound.

28 And he was angry, and would not go in therefore came his father out, and intreated him.

29 And he answering said to his father, Lo, these many years do I serve thee, neither transgressed I at any time thy commandment: and yet thou never gavest me a kid, that I might make merry with my friends :

20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho a políbil ho.

21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.

22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první a oblecte jej a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

23 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.

24 Nebo tento syn můj byl umřel a zase ožil; byl zahynul a nalezen jest. I počali veseli býti.

25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

26 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.

27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

28 I rozhněval se a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.

31 And he said unto him, Son, thou art ever with me, and all that I have is thine.

32 It was meet that we should make merry, and be glad for this thy brother was dead, and is alive again; and was lost, and is found.

CHAPTER XVI.

tučné.

31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

32 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel a zase ožil; zahynul byl a nalezen jest.

KAPITOLA XVI.

ciples, There was a certain rich man, which had a steward; and the same was accused unto him that he had wasted his goods. 2 And he called him, and said unto him, How is it that I hear this of thee? give an account of thy stewardship; for thou mayest be no longer steward.

3 Then the steward said within himself, What shall I do? for my lord taketh away from me the stewardship: I cannot dig; to beg I am ashamed.

4 I am resolved what to do, that, when I am put out of the stewardship, they may receive me into their houses.

5 So he called every one of his lord's debtors unto him, and said unto the first, How much owest thou unto my lord?

6 And he said, An hundred measures of oil. And he said unto him, Take thy bill, and sit down quickly, and write fifty.

Člověk byl bohatý, kterýž měl šafáře: a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.

2 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo jíž nebudeš moci déle vládnouti.

3 I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.

4 Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů.

5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?

6 A on řekl Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá a sedna rychle, napiš padesát.

7 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá a napiš osmdesát.

:

10 He that is faithful in that which is least is faithful also in much and he that is unjust in the least is unjust also in much. 11 If therefore ye have not been faithful in the unrighteous mammon, who will commit to your trust the true riches?

12 And if ye have not been faithful in that which is another man's, who shall give you that which is your own?

13 No servant can serve two masters for either he will hate the one, and love the other; or else he will hold to the one, and despise the other. Ye cannot serve God and mammon.

14 And the Pharisees also, who were covetous, heard all these things and they derided him.

15 And he said unto them, Ye are they which justify yourselves before men; but God knoweth your hearts for that which is highly esteemed among men is abomination in the sight of God. 16 The law and the prophets were until John: since that time the kingdom of God is preached, and every man presseth into it.

17 And it is easier for heaven and earth to pass, than one tittle of the law to fail.

ho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech.

9 I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů.

10 Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.

11 Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří?

12 A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?

13 Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebt zajisté jednoho nenáviděti bude a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně. 14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.

15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.

16 Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.

17 Snázeť jest zajisté nebii zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.

adultery.

19 There was a certain rich man, which was clothed in purple and fine linen, and fared sumptuously every day :

20 And there was a certain beggar named Lazarus, which was laid at his gate, full of sores,

21 And desiring to be fed with the crumbs which fell from the rich man's table: moreover the dogs came and licked his sores. 22 And it came to pass, that the beggar died, and was carried by the angels into Abraham's bosom : the rich man also died, and was buried;

23 And in hell he lift up his eyes, being in torments, and seeth Abraham afar off, and Lazarus in his bosom.

24 And he cried and said, Father Abraham, have mercy on me, and send Lazarus, that he may dip the tip of his finger in water, and cool my tongue; for I am tormented in this flame.

25 But Abraham said, Son, remember that thou in thy lifetime receivedst thy good things, and likewise Lazarus evil things: but now he is comforted, and thou art tormented.

26 And beside all this, between us and you there is a great gulf fixed so that they which would pass from hence to you cannot; neither can they pass to us, that would come from thence.

27 Then he said, I pray thee therefore, father, that thou wouldest send him to my father's house :

19 Byl pak člověk jeden bohatý a obláčel se v šarlat a v kment a hodoval na každý den stkvostně.

20 A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,

21 žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.

22 I stalo se, že ten žebrák umřel a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec a pohřben jest.

23 Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka a Lazara v lůnu jeho.

24 I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, af omočí konec prstu svého v vodě a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.

25 I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.

26 A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.

27 I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.

28 For I have five brethren; that he may testify unto them, lest they also come into this place of torment.

29 Abraham saith unto him, They have Moses and the prophets; let them hear them.

30 And he said, Nay, father Abraham but if one went unto them from the dead, they will repent.

31 And he said unto him, If they hear not Moses and the prophets, neither will they be persuaded, though one rose from the dead.

CHAPTER XVII.

THEN

HEN said he unto the disciples, It is impossible but that offences will come but woe unto him, through whom they come!

2 It were better for him that a millstone were hanged about his neck, and he cast into the sea, than that he should offend one of these little ones.

3 ¶ Take heed to yourselves: If thy brother trespass against thee, rebuke him; and if he repent, forgive him.

4 And if he trespass against thee seven times in a day, and seven times in a day turn again to thee, saying, I repent; thou shalt forgive him.

5 And the apostles said unto the Lord, Increase our faith.

6 And the Lord said, If ye had faith as a grain of mustard seed, ye might say unto this sycamine tree, Be thou plucked up by the root, and be thou planted in the sea; and it should obey you.

28 Neboť mám pět bratrů. At jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.

29 I řekl jemu Abraham: Majít Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.

30 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.

31 I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byt kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.

KAPITOLA XVII.

ПEDY řekl učedlníkům: Není

možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.

2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-lit toho želeti, odpust mu.

4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: žel mi toho, odpust mu.

5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesad se do moře, a uposlechla by vás.